Rozzlobený finanční ředitel

Pan finanční ředitel přišel s tím, že má problémy s hněvem. Práce ho už nebaví, stále dělá přesčasy, měl už nabídku jít dělat do jiné firmy, ale odmítl jí. Dost dlouho to trvalo, než jsme odhalili příčinu jeho vzteku – ve firmě se dramaticky změnila situace. Majitel firmy se staré firmě přestal věnovat, protože si založil další firmu v jiném oboru. A ve staré firmě upadla morálka.

Finančního ředitele zlobí, že od jiných vedoucích nedostává včas potřebné podklady. Někdy je musí upozornit i sedmkrát, aby mu je dodali. Když si stěžoval majiteli, ten mu na to odpověděl, ať kolegy upozorňuje do té doby, dokud mu to nedají. Finančního ředitele nejvíce vytočilo, když nedávno musela firma zaplatit pokutu 3.000 € jen proto, že jeden vedoucí nedodal potřebné údaje nějakému úřadu. Majitel řekl, ať to zaplatí ten, kdo to způsobil. A dotyčný vedoucí se to snažil hodit na finančního ředitele. Ten naštěstí ukázal majiteli email, kde dotyčného vedoucího upozorňuje, že pokud nedodá požadované údaje, hrozí jím pokuta. Tak to zaplatil ten vedoucí.

Finanční ředitel to shrnul slovy, že neví, jak se má rozhodnout. Tak mu říkám, že on se už rozhodl, jen si ještě neujasnil, co jeho rozhodnutí vlastně znamená.

– Proč jste nepřijal nabídku jít do jiné firmy, když vám dokonce nabízeli více peněz?

– To není řešení.

– Jak to, že to není řešení. Co vás v té firmě ještě drží?

– Já nevím.

– Jak to, že nevíte? To musí být nějaká silná emoce, která vás tam drží.

– Víte, na začátku to bylo tak krásné, všechno fungovalo, i podklady mi dávali včas.

– Takže vy doufáte, že se vrátí staré dobré časy? Ale už dnes umíte říci, jak to bude ve vaší firmě vypadat za půl roku. Jak to bude vypadat?

– Jak to mám vědět?

– Velmi jednoduše. Na základě dosavadního vývoje. Jak to tedy bude vypadat za půl roku? Nevíte? Úplně stejně, jak to vypadá teď. A víte proč? Protože majitel se o firmu přestal starat. Co se musí stát, aby se majitel znovu začal o vaši firmu starat?

– Musí se stát něco strašného.

– A co to je to strašné?

– Musí přijít o hodně peněz.

– To vám ale hrozí každou chvíli, když kolegové nedodají potřebné údaje. Čí je to problém, když vám kolegové nedodají podklady?

– No můj, vždyť budeme platit pokutu.

– To není pravda, že to je jen váš problém. Vaší úlohou je od nich podklady vyžádat. Z kybernetického hlediska stačí, abyste je o to požádal jednou. Jestli požádáte podruhé, tak byste měl hned svolat poradu, která příjme opatření, aby vám podklady dodávali na první požádání. Vy jste tam přece finanční ředitel a ne vězeňský dozorce. Vás zlobí to, že ve firmě zavládl chaos a z vás udělali bachaře. Jste schopný ve firmě udělat pořádek vy sám?

– Na mém úseku pořádek mám, v interním auditu jsme byli hodnoceni nejlépe. Ale ve firmě to může udělat jenom majitel.

– Takže co se musí stát, aby majitel znovu navedl ve firmě pořádek?

– No, pořádná pokuta by jej mohla donutit, aby se nad tím zamyslel.

– A vy si udělejte neprůstřelné alibi, aby tu pokutu nepořádní kolegové nemohli hodit na vás. Už víte, jak se to dělá. Jak dlouho budete čekat, jestli majitel udělá ve firmě pořádek?

– Já můžu dát výpověď stejně jenom k prvnímu dubnu, což je za půl roku.

– Takže i na to už znáte odpověď. Na co se chcete ještě zeptat?

– Na nic, už je mi to jasné.

Odcházel velmi spokojený.

 

V daném případě nesli zodpovědnost za peníze firmy finanční ředitel, jeho kolegové a majitel. Zodpovědnost finančního ředitele byla v tom, že o podklady požádal. Zodpovědnost kolegů byla v tom, že podklady dodali. A zodpovědnost majitele byla v tom, že když něco přestane fungovat, zajistí nápravu. Vždyť jde o jeho peníze.

V životě se stává, že někdy zodpovědné osobě – kolegovi něco unikne a finanční ředitel to za něj napraví. Tím ale za něj převezme jeho zodpovědnost. Když zodpovědná osoba soustavně neplní své povinnosti, finanční ředitel to má hlásit majiteli, který by to měl řešit svou zodpovědností a pravomocí. Tím, že to majitel nevyřešil, celá zodpovědnost a starosti se sesypaly na finančního ředitele. Jeho předsudkový blok spočíval v tom, že to celé považoval pouze za svůj problém, protože ostatní dělali, jako že se jich to netýká. Stačilo ho otázkami navést k tomu, kde končí jeho zodpovědnost, a co by bylo na jeho místě logické udělat, aby dosáhl nápravu. Tak zrušil svůj předsudek a tím se mu ulevilo.